(Ne)vydařený Valentýn

Další můj nesmysl je tady. Slíbila jsem Valentýnskou povídku, tak je tady se skoro týdenním zpožděním, doufám, že i přes to si to užijete!

Děj: Hrad Bradavice

Postavy: Severus Snape, Minerva Mc.Gonagalová, ředitel Albus Brumbál, madam Pomfreiová ,neznámí obdarovatel

(ne)Vydařený Valentýn

Tento den měl být zvláštní. Je přece svatý Valentýn. Svátek lásky a porozumění. Pro něj to však byl obyčejný den. Ráno normálně vstal z postele a oblékl se. Spáchal ranní hygienu a vypravil se na snídani do Velké síně. Cestou nikoho nepotkal. Otevřel klidně hlavní dveře a strnul v půlce pohybu. Celá Velká síň byla ozdobená srdíčky a u stropu létali amorci. Zaúpěl, když si vzpomněl, že je dnes Svatého Valentýna. Úplně na to zapomněl. Nesnášel tento svátek lásky. Žádnou neměl a ani nehledal, tak proč se musel celý den dívat na srdíčka? On, Severus Snape, obávaný profesor a postrach všech slaboduchých studentů měl strach z Valentýna? Strach? Ne, to ne. On ho neměl. Možná obavu, dokázal si nakonec připustit. Pomalu se dobelhal k profesorskému stolu a zamyšleně se zakousl do topinky. Nebylo to nic moc, ale copak si mohl vzít něco jiného? Jako další tu byly zákusky v podobě srdce, nebo čokoláda. Ta mu po ránu nedělala dobře na žaludek. Rychle schroustal suchou topinku. Nelíbilo se mu tady. Ti amorci ho rozčilovali.

Před odchodem se ještě podíval na vývěsní tabuli, na které bylo psáno: „ Radujte se! Dnes odpadá vyučování z důvodu oslavy dne lásky!“ Severus vzdechl. Dnes nebudou žádné sražené body ani školní tresty na kterých by si spravil náladu. Měl ještě trochu hlad, ale Velká síň byla nyní moc skličující. Urychleně vstal a odešel zadním vchodem pro profesory. Na chodbě ještě nikoho nepotkal, protože bylo nějak kolem šesté ranní hodiny a studenti i učitelé si ve dne volna rádi přispí. Byl hrozně naštvaný, protože se mu nikdo s profesorů neuráčil sdělit, že se dnes nevyučuje. Nejraději by si spravil náladu na nějakém nebohém studentovi, třeba i ze své vlastní koleje. K jeho smůle a štěstí studentů nikoho nepotkal.

Pomalým krokem došel ke svým komnatám. Unaveně se sesunul na židli a konečně odstranil tu železnou masku necitu. V jeho tváři bylo vidět rozhořčení a smutek zároveň. Povzdechl si a na spravení nálady začal opravovat vzorky z lektvarů. Rozdal několik špatných známek a hned mu bylo lépe. Na oběd vůbec nešel. Z důvodu opravování lektvarů a hlavně se mu nechtělo jít do Velké síně, která nyní byla přecpaná srdíčky a amorky. Kolem třetí hodiny odpoledne se odvážil vyplížit z komnat a také si trochu spravit náladu strháváním bodů.

 Na chodbách potkával studenty držící se za ruce, nebo stojící vedle sebe hodně blízko. Prošel kolem nich bez zjevného zájmu. Nedělali nic, co by bylo v rozporu ze školním řádem. Podařilo se mu však strhnout pár bodů a napařit školní tresty dvěma studentům z Nebelvíru, kteří se váleli na zemi a házeli po sobě pěstmi a šťavnatými nadávkami. Tohle mu mírně zvedlo náladu. Nicméně se tihle dva prali určitě kvůli nějaké holce. O to víc bude horší jejich trest. Procházel se po celých Bradavicích a skóre na měřičích se rapidně snížilo, čímž se nepřímo úměrně zvýšila Severusova nálada.

Na večeři už šel do Velké síně. Rychle povečeřel a co nejrychleji se vypařil do svých komnat s myšlenkou, že zítra bude úplně normální den. Před jeho dveřmi ho čekalo náhlé překvapení v podobě krásně zabaleného balíčku do černého balícího papíru a převázaného černou mašlí se stříbrnými krajkami. Rozhlédl se po chodbě a nasadil překvapený výraz. Zvedl krabici a trochu s ní zaštěrchal. Zatvářil se ještě překvapeněji, když se ozvalo tiché klepání. Urychleně zapadl za dveře se strachem, že ho někdo mohl vidět. Rozhodl se prozkoumat obsah balíčku. Roztrhal papír a rozvázal mašli. Objevila se tam nic neříkající černá krabice. Pro jistotu vytáhl hůlku a udělal pár kouzel na odhalení černé magie. Nic však nezjistil. Rozhodl se balíček otevřít. S potěšením zjistil, že se tam ukrývají malé čokoládky. Někdo mu poslal bonboniéru! Jenom jestli si z něj někdo nevystřelil. Možná je od Brumbála. Napadlo ho nakonec a rozhodl se jednu vyzkoušet. Doufal, že to bude jeho oblíbená s třešničkami uvnitř. Kousl do jedné a překvapením vykulil oči. Jeho oblíbená s třešničkami! Jak to někdo mohl vědět? Tohle neřekl ani Brumbálovi. S chutí se zakousl do další. Opřel se o židli a dal si nohy na stůl a pokračoval v jedení. Po několika minutách byla bonboniéra pryč. Spokojeně se začal houpat na židli a také se usmíval. Všechno se mu nyní zdálo krásné a zářivé. Zasmál se.

            Tou dobou se kolem Severusových komnat procházela profesorka Minerva Mc. Gonagalová ponořená do svých vlastních myšlenek. Náhle jí však něco zarazilo. Smích, který přicházel z komnat profesora Snapea. Že by tam měl ženskou? Napadlo nejprve Minervu. Okamžitě však tuhle myšlenku zavrhla. Něco není v pořádku. Rozhodla se opatrně nakouknout do komnat profesora. Naskytl se jí úchvatný pohled. Profesor Snape ležel na zemi a svíjel se smíchy. Smál se, až lahvičky všemožných tekutin obsažené v jeho komnatě poskakovaly. Minerva strnula úžasem a úlekem zároveň. Něco s ním není v pořádku. Rozhodla se na svoji přítomnost upozornit. „Profesore Snape co se vám stalo?“ Zeptala se starostlivě. Severus jí však odpověděl dalším záchvatem smíchu. Tohle by neměl dělat. Rozhodla se dojít pro ředitele. Když přišel, zamyšleně si mnul vousy nad rozesmátým Severusem.

„Vážně by tohle dělat neměl“, zněl jeho verdikt. Minerva si zlostně založila ruce. „Myslíte si, že jsem na tohle nepřišla sama?“ rozhořčeně vykřikla. Severus dostal další záchvat smíchu a začal se svíjet po celé místnosti. „Severusi?“ oslovil ho Albus. Severu jen pokýval a pořád se smál. „Co jste dělal, než se vám tohle stalo?“ pokračoval mírným hlasem. Severusovi se povedlo nějak zvednout hlavu a kývnout směrem k bonboniéře, která nevinně ležela na podlaze vedle spadeného křesla. Brumbál opatrně zvedl krabičku a zkoumavě si ji začal prohlížet.

Rušil ho při tom Severusův neutuchající smích a Minerviny časté poznámky. Albus si opatrně přičichl ke krabičce. Ucukl a zaškaredil se, čímž vyvolal záchvat smíchu u Severuse. „Jakou máte teorii?“ zeptala se Albuse Minerva. „Bude to asi silný lektvar štěstí a smíchu dohromady. Bohužel to neumím léčit a prof. Snape není ve stavu kdyby mohl namíchat patřičný lektvar...“ vylíčil Albus svou teorii. „Hmm... Zajímavé, ale co s tím uděláme?“zeptala se ho Minerva s našpulenými rty a vysloužila si další záchvat smíchu od Severuse. „Dám mu nějaký částečný uklidňovací prostředek a odvedeme ho na ošetřovnu. Doufám, že madam Pomfreyová si s ním bude vědět rady...“ řekl a při tom začal hledat nějaký protilék. Konečně ho našel a vítězoslavně se usmál.

 Severus dostal další záchvat smíchu a zdálo se, že další by nemusel přežít. Albus mu rychle nalil tekutinu do krku a Severus se v tu ránu přestal smát, ale pořád se pochechtával. „Může to mít i vedlejší účinky.“ Upozornil Albus šeptem Minervu. Ta vyděšeně přikývla. „Severusi,“ oslovil ho Albus,“Pojď, půjdeme na ošetřovnu.“ „Proč?“ otázal se ho bezstarostně Severus. „Mě se zdá, že je v pořádku.“ Promluvila Minerva. Severus se na ni sladce usmál a řekl: „Minervo, dneska vám to ale sluší.“ Mrkl na ni. „Nikdy jsem si nevšeml, jaký máte sladký hlas.“ Rozplýval se Severus. „Ještě máte dojem, že je v pořádku?“ Zašeptal opatrně Albus vyděšené Minervě. Ta na to nic neřekla, jen vyděšeně dál koukala. „Půjdeme,“řekl klidně Albus. „Kam?“ otázal se Severus. „Za madam Pomfreyovou.“ Odvětil mu Albus. „A co u ní? Má snad další takové bonbónky?“ Zeptal se nedočkavě Severus a začal roztomile poskakovat. „Jistě, „ řekl Albus a usmál se.

 Severus se nadšeně rozběhl na ošetřovnu, až mu Minerva s Albusem nestačili. Když na ošetřovně všechno vysvětlili a Severus nedočkavě pobíhal po místnosti a blábolil něco ve smyslu, že je všechno krásné a jak to všem sluší a další nechutnosti. Madam Pomfreyová přikývla a uložila Severuse na lůžko a ten skoro okamžitě usnul. Dala mu nějaké prášky, které se zaváděli nitrožilně a radostně přikývla. Načež poslala profesory lehnout.

            Ráno se profesor lektvarů probudil se silnou bolestí hlavy a vymazaným mozkem. Co včera dělal, že leží na ošetřovně? Pamatuje si jenom, že jedl bonboniéru... V tom do pokoje vstoupila madam Pomfreyová a když si všimla, že Severus se už konečně probral, rozpačitě se na něj usmála. „Dobré ráno madam.“ Pozdravil ji odměřeně Severus. „I vám dobré ráno pane profesore.“ Opětovala jeho pozdrav nesměle. „Prosím vás, řekla by jste mi, co tady sakra dělám a jak jsem se sem dostal?“ požádal ji kousavě. Madam Pomfreyová si povzdechla a začala vyprávět.

            Severus byl z toho všeho mírně v šoku a potichu klel jako dlaždič. Madam Pomfreyová se na něj výhružně podívala. Okamžitě zmlkl a zeptal se, kdy ho jako hodlá pustit. Madam našpulila rty a řekla, že si ho tady ještě nechá na pozorování. Zasténal na protest, ale věděl, že madam by ho klidně připoutala k posteli, aby tu zůstal. Kdo za něj vezme vyučování? Napadlo ho ještě. To prozatím nechá plavat. Zvolna se mu začaly klížit oči, až se konečně zase ponořil do říše snů....