Smutek a zášť

Mám pro vás svoji první báseň! No, ani nevím jak mě napadla. Prostě jsem se ráno vzbudila a jako by mi něco našeptávalo slova. Není to sice moc umělecké, ale na první báseň si myslím docela dobrý. Báseň vypráví o Severusovi xD. Vymyslela jsem k ní malé údaje. Samozdřejmě jsem ji psala já, ale na tom už nesejde.

Marika Tepeš ( viz povídka Dcera Vlada) ji našla v Severusově komnatě, pečlivě schovanou v šuplíku. Byla celá rozpitá a pomačkaná. Severus ji musel psát velice rozčílen a zarmoucen. Ruka se mu trochu klepala. No a Marika mi ji po Severusově smrti poslala. Tak tady je. Doufám, že se bude líbit. xD

Sedí muž s hlavou opřený,

na dobový desce stolu.

"Ach, proč tu nejsme spolu?!"

Vzdychá, slzami má tváře potřený.

Zármutek zkalil jeho úsměv,

zmrzl mu na tváři.

Lily už neleží na jeho polštáři,

smutek střídá velký hněv.

Proklíná Jamese,

"ať nenajde nikdy klid!

Proč musel se s ní oženit?!

Chcípni ty pse!!!"

Zem kropí jeho slzy,

"smrti najdi si mě brzy!

Bez ní nemůžu žít,

nech mě za ní jít!"